Veselíčko

Přibližně 10 km severovýchodně od Přerova leží Veselíčko, ve kterém žije více než 900 obyvatel. Od roku 1964 je jeho součástí vesnice Tupec. Nejvýznamnější stavební památkou celé obce je areál se zámkem (dnes dětský domov se školou) s domácí kaplí, parkem, bývalým hospodářským dvorem a pivovarem.

V obci se nachází také několik drobných sakrálních staveb: kaple sv. Františka Serafinského v Tupci, kaple Panny Marie a zvonička poblíž zdejšího Muzea Záhoří, kaple sv. Jana Nepomuckého ve Vicinově a kaplička Panny Marie Lurdské nedaleko rybníka Lukavec.

Na katastru obce bychom samozřejmě našli i celou řadu soch a křížů a pomník obětem obou světových válek. Nad obcí, na Zámeckém kopci, bylo v letech 1805–1814 zřízeno pohřebiště vojáků zemřelých v místním zámku, který sloužil jako vojenská nemocnice. Pohřebiště připomíná žulový pomník z roku 1905. Funkční hřbitov je situován pod obcí, poblíž cesty na Osek nad Bečvou.

První písemná zmínka o osídlení této oblasti pochází z roku 1275, kdy se zde nacházelo několik dvorů patřících příslušníkům nižší šlechty. Statek v Chýlci byl v letech 1347–1491 majetkem stejnojmenného vladyckého rodu z Chýlce, veselíčský statek patřil moravskému markraběti. V roce 1491 získal oba statky Vilém z Pernštějna. Jeho syn Jan Bohatý z Pernštejna je prodal roku 1548 Erazimovi z Bobolusk, který nechal ve Veselíčku postavit tvrz a pivovar.

Nové panství poté krátce drželi Ludanicové, ale již roku 1573 se stalo majetkem rodu Podstatzky z Prussinowitz, který ho držel až do roku 1945.

Rod Podstatzkých získal řadu panství
Předci tohoto rodu drželi v polovině 14. století tvrz v Prusinovicích (severně od Holešova). Roku 1408 koupili Potštát, který se stal rovněž součástí jejich jména. Roku 1627 byli povýšeni do panského stavu, v průběhu 18. století obdrželi hraběcí titul. Jako dědici vymřelého rodu Lichtenstein-Kastelkorn získali roku 1762 nárok na jejich jméno a erb. Došlo tak ke změně jména rodu na Podstatzky z Lichtensteina.

Rod v průběhu doby držel taková panství jako např. Bouzov, Hustopeče nad Bečvou, Telč, Roštejn, Slavkov u Opavy a Stará Ves nad Ondřejnicí. O Prusinovice rod přišel již v roce 1464, o Potštát pak roku 1623. Nejdéle se v rodovém majetku udrželo právě Veselíčko.

Zdá se, že veselíčská tvrz byla vážně poškozena nebo zničena v průběhu třicetileté války. Proto Podstatští patně někdy v průběhu druhé poloviny 17. století vybudovali nové panské sídlo, možná na poněkud jiném místě, než stála tvrz. Ve druhé polovině 60. let 18. století prošlo toto sídlo náročnou přestavbou, která byla dokončena na počátku 70. let.

Zámek dostal pozdně barokní podobu, v podstatě takovou, jakou má dodnes. Na konci 70. let 18. století byla vybudována okrasná francouzská zahrada, kolem roku 1830 pak přibyl anglický park.

Veselíčko bylo správním a hospodářským centrem relativně rozsáhlého panství. Kromě Veselíčka k němu náležely Lazníky a Lazničky, Radvanice, Svrčov, Staměřice, Velký Újezd, Kozlov, Ranošov a část Výklek. Panství spravoval vrchnostenský úřad sídlící v zámeckém areálu, který vedl do roku 1750 hejtman, poté úředník (Amtmann) či vrchní. Po získání Telče byl vrchnostenský úřad ve Veselíčku podřízen ústřední kanceláři v Telči.

Veselíčský vrchnostenský úřad vykonával také politickou správu nad obcemi panství, soudní správu vykonával úřad patrně jen v letech 1812–1826, jinak byla delegována na magistrát v Lipníku. Po roce 1850, tedy po zrušení patrimoniální správy, byl v čele nově zřízeného velkostatku nejprve hospodářský ředitel, posléze správce.

Pečetidla vážící se k Veselíčku
Ve sbírce Muzea Komenského v Přerově, v podsbírce Sfragistika, se dochovala dvě pečetidla vážící se k Veselíčku. Starší je pečetidlo (typář) obce, mladší je pečetidlo vrchnostenského úřadu veselíčského panství.

Výška typáře je 44 mm, průměr razicí plochy 37 mm, váha 122 g. Opis je psán česky a latinsky a zní: WESELSKEY OBCZE PETCZET ANNO 1723. Na pečetním obraze je zachycen původní znak obce: nahoře radlice, dole vysoký jehličnatý strom.

Dnešní znak je zcela odlišný: v zeleném štítě stříbrná paroží, mezi nimi zlatý lev ve skoku s červenou zbrojí. Byl odvozen od rodového znaku majitelů panství Podstatzky z Lichtensteina.

Dobu vzniku typáře vrchnostenského úřadu Veselíčko neznáme, víme ale, že naposledy byl použit na listině z roku 1850. Pečetní deska je vyrobena ze železa, k ní je připojeno dřevěné soustružené držadlo (kuželka). Výška typáře je 99 mm, průměr razicí plochy 30 mm, celková váha 128 g.

Opis je psán německy: WESELITSHKER AMBTS SIGILL. V pečetním poli se nachází erb rodu Podstatzky z Lichtensteina. Modrý srdeční francouzský štítek se špicí s hrotem dolů je položen na hlavní francouzský čtvrcený štít. V prvním a čtvrtém modrém poli je vpravo obrácený dvouocasý lev ve skoku. Ve druhém a třetím červeném poli je jelení paroží. Na štítě jsou položeny tři helmice s přikryvadly, které nesou klenoty: (heraldicky zprava) jelení paroží, tři paví pera, vyskakující dvouocasý lev.

Autor: Lubor Maloň, Muzeum Komenského v Přerově, foto: J. Hanáková